Korálky

KORÁLKY – rozdělení – historie

Pod slovem korálky si představíme různě velké, převážně skleněné, kuličky s dírkou uprostřed, obvykle navlečené na šňůrce, a tak tvořící šperk – náhrdelník, náramek, náušnice. Prapředky korálků však byly jakékoliv předměty s dírkou, kterými se lidé začali zdobit již v době kamenné – mušličky, kamínky, semínka, dřívka, kousky zvířecích kostí či drápů. Vznik prvních nástrojů umožnil vyvrtat dírku i tam, kde chyběla. Nejstarší předměty s dírkou sloužící pro ozdobu byly nalezeny ve Francii a pocházejí z doby před 40 000 lety, v Austrálii byly nalezeny ozdoby z klokaních kostí staré 15 000 let, v Africe korálky ze skořápek staré 12 000 let. Nejprve byly korálky používány pouze na ozdobu, s postupem doby začaly ale plnit i jiné funkce. Staly se tak náboženskými symboly, plnily ochrannou funkci (sloužily jako amulety), dokonce se staly i platidlem.

Nejstarší doklady o skutečné výrobě korálků pocházejí z Indie, z města Harrapa. Archeologové zde nalezli velké množství korálků, nástrojů k jejich výrobě a dokonce i zbytky pecí sloužících k jejich vypalování staré přes 4 600 let. Korálky byly tehdy vyráběny z mastku, měkkého nerostu, do kterého bylo možné snadno vyvrtat dírku. Takto připravené korálky se vyleštily a nakonec při vysoké teplotě vypálily v peci. Indové dokonce vyráběli i měděné vrtáky, jež jim umožňovaly vyvrtávat dírky i do polodrahokamů, achátů a karneolů – takto vyráběné korálky byly velice ceněné dokonce až v daleké Mezopotámii.

První sériově vyráběné korálky byly z fajánsu – směsi křemičitého písku a vápence, jež se roztavila, přemílala a znovu přetavovala při vysokých teplotách. Kuriozitou byly modré korálky napodobující vzácný lazurit, při jejichž výrobě se do směsi přidával oxid měďnatý nebo azurit. Dle mnohých historiků je právě fajáns předchůdcem skla.

Nálezy prvních skleněných korálků pocházejí opět z Indie, kde se začaly vyrábět již 1 700 let před naším letopočtem, v Egyptě o 200 let později. V oblasti jižně od Kavkazu se však našly skleněné korálky, jež byly vyrobeny již 2 400 let př. n. l. Kolem roku 200 př. n. l. pak v Indii vynalezli nový způsob výroby korálků tažením umožňující výrobu stovek drobných korálků najednou. Tato technika se v Indii používá dodnes.

V Evropě začaly vznikat první sklárny kolem roku 1200, a to v italských Benátkách, přesněji na přilehlém ostrově Murano, kde se sklo vyrábí dodnes. Zatímco v Indii výroba korálků postupně zanikala, v Benátkách začala vzkvétat a Italové tak obsadili předtím indický korálkový trh. Výroba drobných drobných korálků - rokajlu, se začala šířit od 15. století a zajišťovala Italům tučné zisky. ?Drobné korálky, jejichž výroba byla relativně snadná, totiž používaly národy celého světa, nejen Indové, jež s jejich sériovou výrobou začali. Korálky se tak vyvážely do Indie, Indonésie, Afriky a po objevení Ameriky i tam. Sloužily nejen k výrobě šperků, ale i ke zdobení oděvů (hlavně u amerických Indiánů), někdy dokonce přímo oděv nahrazovaly (u některých afrických kmenů).

Na konci 12. století se sklářská výroba, a s ní i výroba korálků, dostala i do Čech, do méně obydlených příhraničních oblastí – na Šumavu, do Krušných, Lužických a Jizerských hor a do Krkonoš, ale také na Moravu. Sklárny zde využívaly všudypřítomné dřevo pro vytápění hutních pecí a pro výrobu prvních forem na mačkané korálky, také usnadnily zabydlování pohraničí. Nesmíme si ale myslet, že se výroba korálků dostala do českých zemí až ve 12. století. První skleněné korálky nalezené na našem území pocházejí již ze 4. stol. př. n. l., kdy zde žili Keltové. Velkomoravští řemeslníci pak vyráběli skleněné korálky již od 9. století n.l. Korálky můžeme rozdělit do několika skupin podle materiálů, ze kterých jsou vyrobené.

Asi nejznámější a nejpoužívanější jsou korálky skleněné. I ty můžeme dále dělit na drobné korálky (rokajl, čípky, válečky, dvoukrátky, tříkrátky či farfalle), korálky mačkané, broušené, vinuté, foukané, ploškované, práskané, voskové, ohňovky, cínovky, millefiory, kočičí oči…. Základem výroby skleněných korálků jsou buď skleněné tyče nebo trubičky. Z tyčí se vyrábějí ty druhy korálků, při jejichž výrobě se využívají formy, do kterých se roztavené tyče vtlačí a hotové korálky se pak ještě dále upravují – vznikají tak korálky mačkané, ploškované, broušené, práskané, voskové, kočičí oči, ohňovky a cínovky. Tyče se dále využívají při výrobě korálků millefiori a pro zdobení vinutých korálků. Z trubiček se vyrábí drobné korálky, foukané korálky a vinuté korálky.

Barevná škála skleněných korálků je obrovská, odvíjí se od barvy skleněných tyčí a trubiček. Protože se sklo barví práškovými chemickými přísadami, je možné vytvořit opravdu tisíce barevných kombinací. I když se nakonec používá „jen“ několik desítek barev, které je možné dále upravovat dalšími povrchovými úpravami. Tyto barvy lze rozdělit na průhledné, neprůhledné, alabastrové (poloprůhledné), atlasové, opálové a hedvábné. Při výrobě korálků se někdy využívají i tyče vícebarevné (například pruhované), jež je ale nutné vyrábět ručně, takto vyrobené korálky jsou proto dražší. Povrchovými úpravami je pak možné dále měnit barvu korálků. Mohou se dále matovat, pokovovávat, listrovat, glazovat, lazurovat, barvit nástřiky, zatíráním či smáčením, dávat jim měňavý vzhled (iris), je také možné barvit průtah korálků (tedy jejich dírku).

Stejně tak jako tisíce barev, mohou skleněné korálky dostat i tisíce podob. U některých druhů je množství tvarů omezené hlavně jejich použitím (drobné korálky, korálky voskové, broušené, práskané, cínovky, ohňovky), ovšem jiné druhy přímo vybízejí k rozvíjení fantazie. Mačkané korálky mohou na sebe brát téměř jakoukoliv formu, což jejich výrobci dokazují. Millefiory už svým názvem (italsky to znamená „tisíce květů“) napovídají, že se jedná o mnohobarevné korálky připomínající rozkvetlou louku. A vinuté korálky, to jsou šperky samy o sobě, při jejichž výrobě se využívá nejen široká barevná škála skleněných trubiček a tyčí, ale díky tvárnosti roztaveného skla i možnost ručně vyrábět originální, jedinečné kousky.

Keramické korálky se vyrábějí ručně z keramické hlíny a poté vypalují, zdobí glazurami a znovu vypalují. Také je možné je nechat neglazované. Můžeme si je vyrobit i sami, v každém větším městečku se pořádají kurzy keramiky, čehož je možné využít. Vzhledem ke způsobu výroby vznikají opravdu originální kousky, které se používají pro výrobu přírodních šperků. Nevýhodou je, že jsou velice křehké a celkem těžké.

Plastové a akrylové korálky se rozšířily hlavně v 70. letech, kdy mít cokoliv umělohmotného znamenalo být moderní a jít s dobou. Tato móda se v posledních letech vrátila, neboť plasty a akryl umožňují průmyslovou výrobu i specifických barev (hlavně neónových a vícebarevných – vícebarevné skleněné tyče je nutné vyrábět ručně), navíc jsou oproti sklu lehčí (čehož se využívá u velkých šperků) a levnější. I když se plasty i akryl v poslední době velice vyvinuly, takže je občas velice těžké rozpoznat některé plastové korálky od skleněných, v mnoha směrech se sklu nevyrovnají. Především nikdy nedosáhnou takového lesku jako korálky skleněné (i proto se využívají především neprůhledné barvy), stejně tak výběr povrchových úprav je oproti sklu omezenější. Plastové a akrylové korálky mají oproti skleněným kratší životnost. Navíc jsou stále považovány za korálky druhořadé. Na druhou stranu je možné vyrábět i velké korálky, aniž by však vážily několik kilogramů, což jistě ocení hlavně malé slečny.

Dřevěné korálky, jak už sám název napovídá, se vyrábějí soustružením a poté řezáním různých druhů dřeva. I z tohoto důvodu je tvarová škála velice omezená. Po vysoustružení a jemném obroušení se korálky dále povrchově upravují – je možné je nechat přírodní (vynikají především některé barevné druhy dřev), dále mořit (zůstane vidět kresba dřeva), barvit či ručně malovat. Můžeme si také koupit povrchově neupravené korálky a ozdobit si je sami. Většina korálků se již dále nelakuje. Kromě výroby přírodních šperků (hlavně v kombinaci s kůží) se dřevěné korálky využívají i při výrobě bytových doplňků – kdo by neznal korálkové dveřní závěsy či různé drhané doplňky s korálky.

Kovové korálky se vyrábí z různých kovů (nejčastěji mosazi či mědi) ražením či lisováním. Poté jsou ještě povrchově upraveny, galvanizovány a různě pokovovány. Zvláštní druh tvoří korálky filigránové připomínající staré šperky – vypadají jako utvořené z do spirálek namotaného tenoulinkého drátku (jako originální zlaté filigránové šperky). Tyto korálky se používají společně s dalšími druhy především skleněných korálků. Jejich výhodou je nízká hmotnost, nevýhodou možná alergická reakce a jejich rychlejší opotřebování se při styku s kůží a potem.

Potřebujete pomoct?

  • e-mail - info@k-jewellery.com
  • e-mail - +420 777168363
  • e-mail - Po-Pá 8:00-12:00
                       12:45-16:00
  • e-mail - Klápště Zdeněk
             Nová Ves 589
             468 27 Nová Ves nad nisou
  • e-mail - IČO: 12047911
            Nejsme plátci DPH

Reference

Marie Š.

Děkuji, balíček mám doma vše je v pořádku. Korálky jsou krásné. Pěkný víkend.

Dagmar B.

Dobrý den, děkuji za informativní maily, které posíláte, ale také za zaslané zboží - objednávala jsem si minulý týden. Musím Vám při té příležitosti vyseknout poklonu za rozšířené stránky. Při sestavování objednávky jsem se s chutí začetla do technologie výroby korálků a jejich historie. Děkuji, je to moc zajímavé a stránky tím hodně získaly. A ještě se můžu mezi kamarádkami vytahovat, co všechno o korálcích vím. Díky Vám. :o) Přeju krásné dny i navzdory počasí.