Rokajl

ROKAJL

Rokajl jsou ty úplně nejmenší a asi i nejbarevnější korálky. Jejich výroba sahá ze všech korálků nejdále, začaly se vyrábět již v 15. století v italských Benátkách, v Čechách se vyrábějí od 18. století. Jako rokajl jsou často označovány všechny malinké korálky, ve skutečnosti jsou tímto názvem označovány pouze korálky kulaté. Korálky hranaté jsou označovány jako čípky, válečky, dvoukrátky či tříkrátky.

Základem pro výrobu všech těchto korálků jsou skleněné trubičky (které mají buď kulatou nebo čtvercovou dírku), které se nejprve nasekají a pak dále upravují podle požadovaného tvaru. Kulaté korálky – rokajl – se po nasekání zakulacují za tepla ve směsi mletého dolomitového vápence a křemičitých přísad. Čípky jsou vlastně jen nasekané trubičky, stejně jako válečky (tak se vlastně označují nejkratší čípky). Dvoukrátky jsou nasekané tyčky, které se ještě dvakrát brousí (proto se jim anglicky říká 2 cut beads), takže mají nakonec šestiúhelníkový průřez. A nakonec tříkrátky jsou nasekané tyčinky, které jsou poté třikrát broušené, trošku připomínají zakulacené dvoukrátky. Nakonec se ještě korálky vyčistí a přetřídí podle velikosti.

Protože jsou základem pro výrobu těchto korálků skleněné tyčinky, je barevná škála obrovská. Můžeme ji rozdělit do několika základních skupin – průhledné, neprůhledné, alabastrové (poloprůhledné), atlasové a výjimečně i kombinované barvy (ty se vyrábějí ručně). Tyto barvy jsou pak dále rozšířeny díky povrchovým úpravám. Korálky mohou být dále matněny (ty jsou v současné době velice oblíbené), pokovovány, glazovány, může jím být dán měňavý vzhled (iris) nebo třeba rainbow (duhový) dekor. Hodně se používá i barevný průtah dírek, hlavně stříbrný a zlatý (ale dělá se i měděný a bronzový). Právě na barevném průtahu nejlépe vynikne rozdíl mezi kulatou a hranatou dírkou, v hranatých dírkách vytváří barevný průtah velice zvláštní efekt.

Posledním členem této rodiny jsou české korálky zvané „farfalla“, což je italský výraz pro slovo motýl. A opravdu tyto korálky jako motýlci vypadají, jsou to vlastně dvě spojené kuličky, v místě jejich spojení je dírka. Krásně vypadají, když se úplně jednoduše navléknou na nit.

Všechny tvary těchto korálků se vyrábějí v několika velikostech. Někdy se můžeme setkat s názvem šarlotky – jde o jeden z nejmenších rokajlů, který se používá hlavně na různobarevné nášivky. Pokud jde o velikost korálků, můžeme se setkat hned s několikerým značením. Čípky se obvykle označují číslem označujícím jejich délku (ne vždy toto číslo ale značí délku v milimetrech, jde jen o číselné označení), délka válečků bývá udávána v milimetrech. Nejvíc problémů může způsobovat značení rokajlu. Největší český výrobce používá takzvanou nulkovou řadu. Jde o označení 15/0 (nejmenší korálky o velikosti 1,5 mm) až 1/0 (největší korálky o velikosti 6,6 mm). Velikost zahraničních korálků se udává v milimetrech (v milimetrech však někteří prodejci označují i české korálky). Nejkvalitnější korálky se poznají podle toho, že mají všechny stejnou velikost – v tomto případě jsou jistotou české korálky. Je ale pravdou, že třeba při výrobě náhrdelníků je nestejná velikost korálků přínosem.

Rokajl a různé sekané a případně i broušené drobné korálky mají široké využití. Lze jimi vyšívat (jde o tradiční indiánské umění), šít oděvní doplňky (třeba pouzdra na brýle či na mobily), zdobit oblečení, obuv, kabelky. Hlavní využití mají hlavně při výrobě bižuterie, kde je možné je používat samostatně nebo ve spojení s jinými druhy větších korálků – broušenými , mačkanými či třeba vinutými . Také je možné využít různé velikosti drobných korálků stejných barev, na trhu je výběr opravdu široký. Z rokajlu se vyrábí i zvířátka a v poslední době se i v Čechách začaly vyrábět i květiny a stromečky z korálků – bez rokajlu by tato činnost nebyla možná.

Kuriozitou jsou korálkové obrazy – při jejich výrobě je hlavním požadavkem trpělivost a velká barevná škála. A tu rokajl, především pak český, může nabídnout.