Foukané korálky

FOUKANÉ KORÁLKY

Foukané korálky jsou nejkřehčí ze všech druhů korálků. V minulosti se tyto korálky vyráběly podomácku, ručně, neboť k jejich výrobě bylo potřeba jen málo. Vlastně jen kahan či lampa, skleněná dutá trubička a kleště. A samozřejmě ještě šikovné ruce a dobré plíce. Jak už sám název napovídá, foukané korálky vznikají foukáním. Skleněná trubička se nad kahanem nahřála a pak z ní vyfoukl požadovaný tvar. Postupem času vznikaly první dřevěné a pak i kovové formy, do kterých se trubička vyfoukla, a tak vznikl požadovaný tvar. V 70. letech 19. století vznikly dokonce i první foukací strojky (nahradily ústní vyfukování) a vícedílné formičky, jež usnadňovaly práci. Dnes se používají formy až na 60 kusů korálků.

Velice zvláštní formou jsou „děrované“ foukané korálky. Vypadají, jako by byly vytvořené z tenkého skleněného provázku namotaného na základní tvar korálku, který byl nakonec odstraněn. Ve skutečnosti se však jedná o korálky vyfouknuté do takto vytvarované formy.

Možná barevná škála foukaných korálků je opravdu veliká. Odvozuje se od barvy skleněné trubičky, ze které se vyfukují. Ta může být průhledná, neprůhledná, opálová, alabastrová, hedvábná, ale je možné vytvořit i trubičky různobarevné (ty se vyrábějí ručně). Asi nejznámější a nejpoužívanější je barva křišťálová, tedy barva čirého skla. To proto, že foukané korálky se často ještě vnitřně pokovovávají stříbrem, což na nich vytváří zrcadlový efekt. Protože je možné korálky ještě dále povrchově upravovat, je množství barevných kombinací, které je možné vytvořit, opravdu nevyčíslitelné.

Některé foukané korálky se již dále povrchově neupravují, jejich výroba je zakončena. Jiné korálky se však ještě upravují a ani v této části výroby se fantazii meze nekladou. Povrch korálků totiž může být třeba zmatněn nebo mu může být dán měňavý lesk, často se používá pokovování. Korálky mohou být i vícebarevné – další barvy se na ně nanášejí třeba stříkáním, zatíráním nebo se mohou v barvě smáčet. Jak již bylo uvedeno shora, je možné provádět nejen vnější, ale i vnitřní povrchovou úpravu, i když nejčastěji se provádí vnitřní stříbření.

Jak vyplývá ze způsobu výroby, jsou foukané korálky velice křehké, proto se používají jen zřídka. Vlastně se vyfukování používá hlavně k jinému účelu – vznikají tak totiž skleněné vánoční ozdoby (ty jsou dokonce ještě tenčí než foukané korálky). Jejich základní výroba je strojová a jak jistě všichni vědí z předvánočních nákupů, tvarová škála je obrovská. Vedle kouliček různých velikostí, zvonků, srdíček, zašpičatělých kouliček a špiček je dávnou českou tradicí výroba ozdob různých tvarů. Kdo by si z dětství nepamatoval stromeček, na kterém visely šišky, sněhuláci, ptáčkové, panenky, domečky či třeba vánoční stromečky. Tato tradiční výroba se v Čechách zachovala, i když je výrobců stále méně. Je to způsobeno hlavně cenou – to nejen proto, že se jedná o křehké výrobky ze skla, ale hlavně proto, že všechny ozdoby jsou dodnes zdobeny ručně. V poslední době se však začíná rozšiřovat jeden krásný zvyk, totiž vlastnoručně vyhotovené kouličky. Základem jsou jednobarevné, neozdobené foukané skleněné kouličky (nejlépe průhledné, bílé či smetanové), které se pak dozdobují, hlavně rokajlem.

Foukané korálky jsou většinou větší velikosti, při výrobě šperků je lze využít jako centrální část. Jejich výhodou je při větší velikosti nízká hmotnost, nevýhodou však jejich křehkost. Proto se nedoporučují na výrobu náramků. Výborně se naopak hodí pro výrobu náušnic – i když je možné s jejich pomocí vytvořit výrazný šperk, naše uši jím nebudou trpět. Krásný vzdušný efekt pak vytvářejí „děrované“ foukané korálky. Při výrobě šperků s nimi je však třeba dávat pozor na další komponenty, aby tyto korálky „neubily“.